Doprava zdarma při objednávce nad 450 Kč

DOPRAVA ZDARMA! Nyní při objednávce nad 450 Kč

Erika Hanáčková

Erika Hanáčková

Erika Hanáčková

Už od dětských let jsem byla takový malý knihomoleček a postupem času se ze mě stal dospělý knihomol.

V knihkupectvích a v knihovně jsem byla jako doma. A ruku v ruce s četbou jsem měla i tajný sen, a to napsat opravdovou voňavou knihu, která ještě navíc pomůže mnoha čtenářům. Díky Hedvice Křišťové Mojžíšové, která mě oslovila, jsem mohla svůj sen uskutečnit.

Téma bylo jasné, moje milovaná čeština. A co se týče obsahu knihy, ten si nevědomky vytvořili sami čtenáři. Za téměř dvacet let, co se pohybuji v oboru češtiny, už vím, s jakými češtinářskými zádrhely se nejčastěji potýkají.

Všechny problematické jevy jsem seřadila pěkně podle abecedy, aby byla kniha přehledná. A pokud se bojíte složitých pouček, tak žádné strachy. Kniha je napsaná odlehčeně a jednoduše. Zkrátka tak, aby jí porozuměli čtenáři různého věku a rozmanitých profesí. I proto jsem zvolila název Čeština pro všechny. 

Josef Bernand Prokop

Josef Bernand Prokop

 

Josef Bernand Prokop

Kdesi jsem četl, že je prý psaní knih jednou z nejosamělejších činností vůbec. Spisovatel rovná se samotář. Tedy, pokud se tím myslí přítomnost dalších fyzických osob, pak nemohu jinak než souhlasit.

Usedne-li ovšem spisovatel za psací stůl vybaven nápadem a inspirací, tu se většinou pootevřou pomyslné dveře a přijde návštěva, začnou se vynořovat postavy, jedna po druhé. Hrdinové, ale i padouši. 

A věřte, nebo ne, po určité době, kterou se svými postavami strávíte, vám začnou odpovídat, někdy dokonce odmlouvají, přou se, ale jsou i zábavní a rozmařilí, zkrátka žijí si svým životem. A já často s napětím čekám, co zase vyvedou. (Myslím si ale, že to není nic, co by mělo znepokojovat doktora přes lidskou mysl. Je to pouze kouzlo tvůrčího procesu.)  

Od začátku psaní knihy žijeme tedy zpravidla v dobré a často početné společnosti. Takže uznejte sami – jakápak samota!

Barbora Walterová Benešová

Barbora Walterová Benešová

Barbora Walterová Benešová  

Román Síla naděje je skutečným příběhem, který se opravdu stal. Vznikal poměrně dlouho a ve velkých bolestech.

Při psaní jsem měla k dispozici i některé hrůzné fotografie, rozsudky soudu a vyjádření sociálních pracovníků. O to složitější bylo zachytit příběh tak, aby nenadržoval ani jedné ze stran a obsahoval pouze fakta.

Někdy se mi ani nechtělo psát, když jsem si uvědomila všechny souvislosti a strasti, které na jednotlivé aktéry celého dějství doléhaly.

 

Monika Wurm

Monika Wurm

 

Monika Wurm  

Srdečne vás zdravím, milí čitatelia, dovoľte, aby som sa vám v krátkosti predstavila.

Volám sa Monika Wurm, pochádzam zo Slovenska, ale dlhé roky žijem vo Viedni. Písať som sa rozhodla aj napriek tomu, že som sa obávala tradičných predsudkov, čo na moje knihy povie rodina a priatelia.

Moju tvorbu by som zaradila medzi cestopisné romány s ľahkou erotickou iskrou, ktorá častokrát odhaľuje tabuizované témy, ktoré nielen prekvapia, ale aj šokujú.

Knihy píšem tak, že si najprv vyzbieram menšie skutočné príbehy od reálnych ľudí, ktoré spíšem do jedného celku. Pri čítaní mojich kníh vám už vopred prajem hlboký emocionálny zážitok. S vďakou vaša Monika

Renáta Šťastná

Renáta Šťastná

Renáta Šťastná  

Narodila jsem se ve znamení Berana a jsem vskutku tvrdohlavá. Už jako malá holka jsem trávila s papírem a tužkou každou volnou chvilku. Bavilo mě tvořit z písmen celky, nejdříve to byly básničky a v patnácti letech jsem se pustila do první prózy. K ní přibyly další, ty ale na svoje chvíle slávy zatím čekají v šuplíku. V posledních letech jsem se zaměřila na téma retro. Jednoho dne ale zavolala ředitelka nakladatelství Fortuna Libri Hedvika Křišťová Mojžíšová a zeptala se, zda bych pro ni nechtěla napsat knihu o bylinkách, když je mám tak ráda. A tak vznikla moje bylinková kniha, kterou miluji stejně jako dvě předešlé retro publikace. Už teď pracuji na další knize, o čem bude neprozradím, jen naznačím, že v ní bude spousta napětí.

Miluju přírodu a moje dva pejsky, zbožňuju hudbu, hraju na klavír, kytaru a učím se na ukulele. Chtěla bych toho hodně stihnout, ale covid mě naučil odpočívat a víc poslouchat svoje tělo. A tak se často stává, že když mi tělo řekne, že potřebuje odpočívat, udělám si bylinkový čaj a jen tak sedím a rozjímám.

Žiji podle motta: „Nikdy není tak zle, aby nemohlo bejt ještě hůř…“, protože nikdy není tak zle…