DCERA SNĚHU – Eowyn Ivey

Druhé české vydání knihy Eowyn Ivey Dcera sněhu začátkem září vyvolalo v knižním světě rozruch. Během několika dní zaujala velké množství čtenářů. Není se čemu divit, Dcera sněhu je okouzlující a jedinečný příběh, ve kterém se snoubí realita s fantazií na pozadí aljašské přírody. Tento magický zimní příběh přirostl k srdci nejen českým čtenářům.

Nesmírně silný, jímavý, brilantně napsaný příběh o nevšedním osudu dvou lidí, toužících po dítěti tak moc, až si jeho existenci přivolají. Román se odehrává v odlehlé aljašské končině a dny jeho hrdinů – Jacka a Mabel – jsou naplněny těžkou prací. Manželé se velice milují a trápí je jen marná touha po dítěti. Když toho roku napadne první sníh, ze samé radosti si postaví venku před domem sněhulačku. Následující ráno je však sněhulačka pryč – a na cestě jsou vidět drobné stopy. V příštích dnech Jack a Mabel několikrát z dálky zahlédnou blonďatou holčičku osaměle bloudící v lese – ale neodvažují se o tom zmínit jeden druhému ze strachu, že se jedná jen o přelud, podnícený dávno pohřbenými nadějemi na vlastní dítě… V tajuplné, překrásné, ale mimořádně drsné krajině se věci mohou jevit jinak než ve skutečnosti.

Rozhovor s Eowyn Ivey

Eowyn Ivey

Dcera sněhu je opředená pohádkovou tradicí spojenou s nádhernou směsí hlavně ruských mýtů, ale zároveň je děj pevně situovaný v aljašské krajině. Jak důležité je pro vás prostředí, ve kterém se příběh odehrává?

Aljašská divočina je pro mě skutečně tím základním bodem. Nikdy jsem nepochybovala o místě, kde se bude děj odehrávat. Namísto toho jsem hledala právě takové příběhy, které by mi umožnily tuto zemi ještě více prozkoumat.

Byl námět Dcery sněhu výsledkem chvilkové inspirace, nebo jste jej už nějakou dobu nosila v hlavě? Měla jste hned jasno o konci příběhu?

Byl to skutečně jeden z těch vzácných okamžiků, kdy najednou zčistajasna dostanete nápad. Byla jsem právě v knihkupectví Fireside Books, kde pracuji, když jsem natrefila na dětskou obrázkovou knihu, pohádku Sneguročka – ve které starý muž a žena uplácají ze sněhu holčičku, která následně ožije. Nikdy předtím jsem o takovém příběhu neslyšela a hned jsem věděla, že to je námět mého románu. Trávila jsem čas zkoumáním různých verzí a závěrů a při psaní románu jsem je měla všechny před sebou. Jak moje kniha skončí, jsem věděla až téměř na konci rukopisu.

Mabel, manželka a matka v Dceři sněhu, je jednou z nejzapamatovatelnějších, nejsilnějších a nejdojímavějších postav. Jak jste ji vytvořila? Odkud je?

Chtěla jsem, aby Mabel byla někdo, kdo jel na Aljašku poprvé, a abychom mohli jejíma očima poznávat zemi. Podle pohádky musela být její postava bezdětná a se smutkem v duši. Jen co jsem jí začala přisuzovat tyto vlastnosti a rysy, stal se z ní člověk, kterého jsem nikdy předtím nepotkala.
K jejím zálibám jsem přidala lásku ke kreslení a odhodlání vyhrnout si rukávy a tvrdě pracovat v neprobádané divočině. Byla ale byla příliš plachá na to, aby to zvládla sama.
Tvorba postav je téměř jako poznávání skutečných lidí – leckdy mě dokážou překvapit a čím víc času s nimi trávím, tím více nových vrstev mi odhalují.

Obdivuji všechny autory, kterým se dennodenně daří psát stránku po stránce navzdory všem rušivým momentům. Píšete v přesně stanovený denní čas a striktně si ho plánujete, nebo jednoduše využijete všechny dostupné chvíle?

Když jsem psala Dceru sněhu, měla jsem poměrně přísný harmonogram – každý večer jsem se stáhla do místnosti, kterou jsem si předělala na pracovnu. Můj manžel uložil dítě ke spánku a já jsem psala hodinu nebo dvě, dokud jsem nebyla příliš unavená. Léta předtím jsem každý den psala ráno, když moje nejstarší dcera odešla do školy. Musela jsem si svůj čas ke psaní ukrást. Rutina mi ale v tvůrčím procesu velmi pomáhá.

Eowyn Ivey se narodila, vyrostla a stále žije na Aljašce. Vystudovala žurnalistiku a její celoživotní vášní jsou knihy. Román Dcera sněhu je její debut. V listopadu 2021 vyjde v nakladatelství Fortuna Libri její druhý román Tajemná krajina ledu a sněhu.